Úvod   >   Vodáctví

Vodácká filozofie

Jak se stane člověk vodákem

K vodáctví je cesta jak přímá, tak i klikatá. Někdo to má v rodině, jiní se k němu dostanou přes kamarády a nebo své známé. Rodiče, vodáci, svoje děti vychovávají k vodáctví už od mala. Jezdí s nima na dětskou vodu a pěstují v nich zálibu a lásku k vodáctví už od dětství. Čas pak ukáže, jestly u toho zůstanou, a nebo si zalíbí jiný sport. Já jsem se kupříkladu k vodáctví dostal přes kamaráda, se kterým jsme po revoluci dělali výškové práce. A to už bylo v pokročilejším věku. Ovšem naše řeky jsou klidné a nepočítaje jezy a stupně jsou docela pohodové. Okolní příroda je nepochybně krásná, alo kdo touží po troše adrelanínu, musí hledat  v jiných zemích řeky s obtížnějším charakterem, které splňují jeho očekávání a náročnost sjíždění odpovídající jeho schopnostem a zkušenostem. Díky vodákům z Horní Břízy jsem si zamiloval rychle tekoucí řeky s peřejema, meandrující v divoké přírodě a poskytující nádherné zážitky jak ze splouvání řek a zhlédnutí krásných přírodních scenérií, tak příjemné posezení a zábavu večer u ohně v kruhu kamarádú při hraní na kytary a zpěvu hezkých písniček.

Když už jsi ve vodácké partě

Musíš brát své kolegy takové, jací jsou.

Respektovat povahu a názory ostatních a při jízdě najít společnou řeč.

Za kažých okolností pomáhat ostatným posádkám při potížích.

A hlavně, když se uděláš, nesmíš upustit pádlo a když to okolnosti dovolí, snaž se dostat loď ke břehu, aníž by si riskoval zranení.

 


Fotogalerie neobsahuje žádnou fotku.