slider slider slider slider slider slider slider slider

Na divoké vodě

K vodáctví jsem se dostal po sametové revoluci počátkem devadesátých let. Dělal jsem výškové práce a tehdy jsem poznal Koráda. V létě mě pozval na Vltavu, protože jim z party odřekl účast jeden zadák. Naučil mě základy vodácké hantýrky, vysvětlil, jak se chovat v lodi a jeli sme do Lenory. Přes Koráda jsem poznal Zbyňka Moravce, který mi v roce 1996 nabídl, jestli bych nejel na Hron. Chyběl jim totiž do jedné lodě zadák. Souhlasil jsem a byl jsem rád, že jsem se konečně dostal na řeku ve své rodné vlasti.

Na Hronu pak Timo z Horní Břízy poznamenal, že prý už dlouho brouzdáme po českých řekách a že to chce změnu. Pojedeme příští rok do Norska. Nasadil brouka do hlavy všem a celou zimu pracoval na této myšlence. Bohužel se této akce už nedožil. Stal se z toho ale odrazový můstek pozdějších výprav na evropské řeky. Samozřejmě se parta nevyhnula určité migraci členů, zdravé jádro však existuje pořád. Závěr sezony už tradičně trávíme o svátku sv. Václava v Rakousku ve Wildalpenu. Spojení splouvání řeky Salzy s vycházkami po okolí znamená příjemné zakončení každé vodácké sezony.

Naše parta je z různých koutů naší republiky. Hlavní jádro sídlí v Horní Bříze na Plzeňsku. Ostatní členové, jako kupříkladu já, moje manželka Jarka a Zbyněk jsme z Prahy, ze Dvora Králové je zoodoktor Pavel Moucha a Zdeněk Pluhař s manželkou Markétou žijí v Husinci na českobudějovicku.

Díky úsilí kluků z Horní Břízy se v zimním období v hospodě V Zatáčce plánují vodácké akce na další období. Podnikáme výpravy za vodou po evropských zemích a splouváme hodně krásných řek. Sezonu zahajujeme v období Velikonoc na Čeňkově pile. Při dostatku vody splujeme Otavu, chodíme na vycházky po okolí, případně lyžujeme. Oficiálně sezonu už tradičně ukončíme na Salze v Rakousku.