Ukrajina 2008

          

      

Fotogalerie

 

Nadešla nová sezóna roku 2008 a zákonitě nás přepadly také nové touhy a nápady týkající se vodáckých výprav. Kluci z Horní Břízy už delší dobu toužili uskutečnit sjezd nějaké ukrajinské řeky, tudíž jsme předpokládali, že tohoto roku se to stane konečně aktuální. Také že ano. V EML schránce se nám objevila zpráva od Karla Zajíců s propozicemi ohledně Ukrajiny a s doporučením, abychom pečovali o své zdraví. Načež jsem hned o víkendu při venčení psa utrpěl úraz na Prašném mostě a hybnost mého pravého zápěstí se prudce snížila. Ale při pomyšlení na svůj zralý věk a četnost našich výjezdů do zahraničí jsem si říkal, že i kdybych si měl přivázat ruku k pádlu, musím jet! 3. 5. v sobotu jsme se připojili k výpravě u čerpačky v Průhonicích a pokračovali společně do Vavrišova u Liptovského Hrádku. Asi nám nebyl dopřán klidný průběh celé akce, protože večer utrpěl člen naší výpravy úraz na hlavě s následným ošetřením a hospitalizací v Liptovkém Hrádku. V neděli jsme sjeli Belou, následně se večer konala tiskovka v místní hospodě. Tiše jsme doufali, že našeho kamaráda Milana v pondělí propustí z nemocnice, abychom mohli pokračovat v cestě na Ukrajinu. Naštěstí se tak stalo a my jsme pokračovali na východ. Až po Ukrajinské celní pásmo. Povídačky o úplatnosti ukrajinské celní správy se plně potvrdili, tudíž jsme tam zůstali viset několik hodin, než jsme vyřešili přejezd hranic s příslušným nelegálním úplatkem. Časový skluz způsobil problémy s hledáním místa k táboření. Za hluboké noci jsme postavili stany u hotelu Aratta, kde jsme se ráno dověděli o nedoslýchavosti bábinky - hlídačky. Proto bylo marné naše úsilí zvonit na personál aby nás ubytoval. V úterý jsme po přejezdu průsmyku Siněvir absolvovali prohlídku stejnojmenného jezera, navštívili četnickou stanici v Koločavě, kde četníci drželi Nikolu Šuhaje loupežníka a utábořili jsme se u Vilšan. Ve středu jsme se přesunuli k řece Čornyj Čeremoš, která měla, oproti předešlým řekám, dostatek vody na splouvání. Jelikož místní kemp byl obsazen Bělorusy, místo na utáboření nám poskytl domorodec Vasil. Jeho zahradu jsme sdíleli společně s telátky. Vasil se k nám choval velmi příjemně, jeho manželka také a telátka rovněž. Za užití pozemku ani nechtěl moc peněz. Večer nás ještě navštívili u ohníčku, pokecali s námi a pohostili čerstvým mlékem a smetanou, čemuž valná část výpravy úporně vzdorovala. Ráno jsme se sbalili, nafoukli lodě a vyrazili na Čeremoš. Užili jsme si krásnou, ale krátkou peřejnatou řeku a skončili u soutoku Černého a Bílého Čeremoše. Nepřízeň osudu ale chtěla, abychom tam skončili úplně. V noci, při návratu skupinky účastníků akce z místní hospody, propadl náš řidič shnilými prkny můstku nad řekou a přivodil si dost nepříjemné zranění hrudníku, čelisti a vůbec celého člověka, což zavinilo následné brouzdání po místních zdravotnických zařízeních a v konečné fázi návrat domů, protože bez řidiče jsme byly nemobilní. Štěstí v neštěstí spočívalo v účasti našeho zlatého Šloufka, který je držitelem oprávnění řídit autobus, tudíž mohl dopravit celou výpravu zpět do Čech. Ke všem problémům se ještě přidala porucha vzduchového polštáře na nápravě našeho autobusu, takže to vypadalo, že se proti nám spiklo všechno, co si jen může člověk představit. Po přejezdu na Slovensko jsme přespali u Zemplinské Šíravy, kde se nám s notnou dávkou štěstí povedlo ubytovat, protože všechny hotely měli zamluvené svatební hosté, kteří se počítali na stovky. Původně jsme chtěli navštívit i autoservis ohledně opravy výše zmiňované poruchy autobusu, ale v sobotu jsme neměli šanci. K večeru jsme ještě stačili přejet na Moravu a ubytovat se v Bojkovicích v campu. V neděli jsme konečně šťastlivě dojeli domů. Po návratu si břízáci na zahojení ještě sjeli Otavu, čímž skončila celá naše výprava na otestování nám neznámých ukrajinských řek. 

 

© - ivna -