Úvod   >   Vodáctví   >   Rok 2001 až 2010   >   Rakousko 2005

Rakousko 2005

        

Kompletní fotodokumentace

 

 

Rakousko 2005 ( 10. - 19. června )

Nadešel čas uskutečnit vodáckou výpravu za poznáním krásných rakouských alpských řek, na kterou jsme se domlouvali na jaře u Pavla Mouchy. Jelikož jsem to považoval za předběžnou úvahu, cítil jsem se docela zaskočený, když mi zazvonil telefon a v něm  se ozval Petr Mašek s dotazem, jestli jedeme do Rakouska. Rozhodnutí padlo během pár vteřin. Stačilo s Jarkou prohodit dvě tři slova a bylo jasno. Následovalo urychlené doplnění výstroje, zabezpečení stravy a peněz, vyřízení dovolené a v pátek 10. června večer jsme se vydali na cestu do Horní Břízy za Milu a Širdou, kde jsme přespali. Ráno v sedmjsme začali nakládat  materiál. Po naložení jsme Jarka, Milu a já odjeli do Husince, kde jsme se přidali ke Zdeňku Pluhařovi a jeho autem jsme dojeli do Češnovic, kde na nás v hospodě čekali další účastníci výpravy. Po dobrém jídle jsme probrali itinerář trasy a vyjeli jsme. Po přejetí hranic v Dolním Dvořišti jsme se přes Freistadt, Mauthausen, Enns, Steyr a Hinterstoder dostali až k pramenu Steyru u horské chaty Baumschlagerreith, kde jsme si se svolením majitele postavili za stodolou stany. Po večeři jsme poseděli v restauraci u piva a panáků, zahráli na kytaru a zazpívali si s místním horalem. Pak jsme se uložili ke spánku. Ráno po snídani jsme se byly projít k pramenu Steyru, sbalili jsme stany a přesunuli se o pár set metrů po proudu k vodopádu Stromboding, kde jsme určili start. Na trase jsme se s Jarkou udělali u mostu Triftsteig, z kterého si Jarka i skočila do vody, projeli kolem Dirnbacher Rechenu (tzv. autobusu) a skončili jsme u silničního mostu ve Steirbrücke. Než kluci dojeli pro auta, my jsme se převlékli, sbalili pálavy, naložili do aut a přesunuli jsme se do Schladmingu, kde jsme měli krásný kemp s výhledem na masiv Dachsteinu, nádhernou travičkou a teplou vodou. Následující den jsme využili přednosti kempu, jako je sprcha s teplou vodou, nakrmili jsme sebe i kachny, sbalili stany a přesunuli se asi 17 km proti proudu, kde jsme stanovili  další start. Převlékli jsme se, nafoukli lodě, přesunuli auta a vypluli na trasu. Po sedmi kilometrech klidnější plavby nás od mostu v Mandlingu čekaly docela slušné dvojkové až trojkové peřeje prakticky až do Schladmingu. Nevyhli jsme se nezbytnému vylévání lodí, ale jinak to nešlo, protože metrové peřeje udělají své. Po skončení plavby jsme sbalili lodě, převlékli se a vydali na cestu k Salze do Wildalpenu. Cestou jsme se zastavili u krásný  soutěsky a pokračovali v cestě. Ve Wildalpenu jsme potkali vodáckou školu z Moravy. Trochu jsme se podivovali nad kuráží instruktorů, ale kupodivu to se školáky zvládali vcelku v pohodě. Druhý den, po obvyklých dopoledních obřadech, odjeli kluci na obhlídku cíle, vzdáleného po vodě asi 20 km u menšího kempu na pravém břehu řeky. Měl jenom jednu menší chybičku. Lodě bylo nutné vynést docela vysoko nad řeku dosti strmým chodníkem, což po namáhavém  sjezdu představovalo zlatý hřeb programu. O to víc nám pak bodlo pivo v tamní restauraci, které jenom zasyčelo. K popisu sjezdu řeky se dá poznamenat jenom tolik, že obnáší asi z 80 % dosti dlouhé úseky souvislých, místy až metrových peřejí (aspoň za stavu vodočtu cca 185 cm ve Wildalpenu ) a neustálé vylévání vody z lodí. Na druhou stranu nezapomenutelné pocity z plavby nádhernou divokou přírodou, hlubokými kaňony a překrásnými soutěskami čistou alpskou řekou nechají zapomenout na všechnu námahu a strasti z celého sjezdu. Zaslouženému odpočinku předcházelo večerní posezení u ohně a tiskovka k průběhu plavby. Další den byl odpočinkový. Udělali jsme si  vycházku do okolní přírody, která skončila, jak jinak, v hospůdce na zahrádce u piva. Noční vydatný slejvák způsobil, že hladina vody v řece stoupla přibližně o 20, možná 30 cm. Vodočet ukazoval výšku hladiny 210 cm, což je už kritický průtok. Rozhodli jsme se pro sjezd Salzy nad Wildalpenem od vodní hráze Prescina Klause do Wildalpenu. Tam ještě není tolik přítoků, takže voda nebyla natolik nebezpečná. Večer následovalo  vyhodnocení a debata u ohně. V pátek jsme se sbalili, zaplatili pobyt v kempu a vydali se na zpáteční cestu. V Horní Bříze jsme ještě chvíli poseděli v Hokejce a já s Jarkou jsme vyrazili na cestu do Prahy. V Praze-Řepích nás přivítali policajti a zhubli jsme o 200 korun za vjezd do zákazu. To abychom věděli, že už jsme doma. Nic nám to ale nezkazilo z dobrého pocitu z povedené vodácké akce.

                Závěrem chci poděkovat za nádhernou dovolenou na vodě Petru Maškovi a všem účastníkům z Horní Břízy a Žatce, bez kterých by celou akci nebylo možné uskutečnit. Poděkování patří i Karlu Zajícovi za poskytnutí obsáhlého fotomateriálu pro vyhotovení prezentačních stránek.

© - ivna -