Rakousko 2005

        

Fotogalerie

Rakousko 2005 ( 10. - 19. června )

Na jaře u Pavla Mouchy v Nemojově jsme zvažovali vodáckou výpravu do Rakouska. Proto nás nepřekvapilo, když mi zazvonil telefon a v něm  se ozval Petr Mašek s dotazem: "Jedeme na vodu do Rakouska. Přidáte se?" Rozhodnutí padlo během pár vteřin. Stačilo s Jarkou prohodit dvě tři slova a bylo jasno. Následovalo urychlené doplnění výstroje, zabezpečení stravy a peněz, vyřízení dovolené a v pátek 10. června večer jsme už seděli ve Zruči u Milušky a Širdy. V sedm ráno jsme v Horní Bříze naložili materiál Járovi do Tranzitu a po naložení Miluška, Jarka a já jsme odjeli do Husince za Zdeňkem Pluhařem. Jeho autem jsme pak dojeli do Češnovické hospody, kde nás už čekali ostatní účastníci výpravy. Po dobrém jídle jsme probrali itinerář trasy a vyjeli směrem k rakouským hranicím. Přes Dolní Dvořiště, Freistadt, Mauthausen, Enns, Steyr a Hinterstoder jsme se dostali až k pramenu Steyru. U horské chaty Baumschlagerreith jsme si se svolením majitele tamních pozemků postavili za stodolou stany. Po večeři jsme poseděli v restauraci u piva a panáků, zahráli na kytaru a zazpívali si s místním horalem. Ráno jsme se byli projít k pramenu Steyru, sbalili jsme stany a přesunuli se o pár set metrů po proudu k vodopádu Stromboding, kde jsme určili start. Na trase jsme se s Jarkou udělali u mostu Triftsteig. ze kterého se za trest skáče do vody. Propluli jsme kolem Dirnbacher Rechenu (tzv. autobusu) a skončili jsme u silničního mostu ve Steirbrücke. Než kluci dojeli pro auta a vrátili se, my jsme se převlékli, sbalili pálavy a pak naložili do aut. Absolvovali jsme přejezd do Schladmingu, kde jsme měli krásný kemp s výhledem na masiv Dachsteinu, nádhernou travičkou a teplou vodou. Následující den jsme využili přednosti kempu, jako sprcha s teplou vodou, nakrmili jsme sebe i kachny, sbalili stany a přesunuli se asi 17 km proti proudu, kde jsme stanovili  další start. Převlékli jsme se, nafoukli lodě, přesunuli auta a vypluli na trasu. Po sedmi kilometrech klidnější plavby nás od mostu v Mandlingu čekaly docela slušné dvojkové až trojkové peřeje prakticky až do Schladmingu. Nevyhli jsme se nezbytnému vylévání lodí, ale jinak to nešlo, protože metrové peřeje udělají své. Po převlečení se a sbalení lodí jsme se vydali na cestu k Salze do Wildalpenu. Cestou jsme se zastavili u krásný  soutěsky. Ve Wildalpenu jsme potkali vodáckou školu z Moravy. Trochu jsme se podivovali nad kuráží instruktorů, ale kupodivu to se školáky zvládali vcelku v pohodě. Druhý den, po obvyklých dopoledních obřadech, odjeli kluci na obhlídku cíle, vzdáleného po vodě asi 20 km u menšího kempu na pravém břehu řeky. Měl jenom jednu menší chybičku. Lodě bylo nutné vynést docela vysoko nad řeku dosti strmým chodníkem, což po namáhavém  sjezdu představovalo zlatý hřeb programu. O to víc nám pak bodlo pivo v tamní restauraci, které jenom zasyčelo. K popisu sjezdu řeky se dá poznamenat jenom tolik, že obnáší asi z 80 % dosti dlouhé úseky souvislých, místy až metrových peřejí (aspoň za stavu vodočtu cca 185 cm ve Wildalpenu) a neustálé vylévání vody z lodí. Na druhou stranu nezapomenutelné pocity z plavby nádhernou divokou přírodou, hlubokým kaňonem a překrásnými soutěskami. Ty pocity nechají zapomenout na všechnu námahu a strasti provázející splouvání této nádherné řeky. Zaslouženému odpočinku předcházelo večerní posezení u ohně a tiskovka k průběhu plavby. Další den byl odpočinkový. Udělali jsme si  vycházku do okolní přírody, která skončila, jak jinak, v alpské hospůdce na zahrádce u piva. Noční vydatný slejvák způsobil, že hladina vody v řece stoupla přibližně o 20, možná i 30 cm. Vodočet ukazoval výšku hladiny 210 cm, což je už kritický průtok. Rozhodli jsme se pro sjezd Salzy nad Wildalpenem od vodní hráze Prescina Klause do Wildalpenu. Tam ještě není tolik přítoků, takže voda nebyla natolik nebezpečná. Večer následovalo  vyhodnocení a debata u ohně. V pátek jsme se sbalili, zaplatili pobyt v kempu a vydali se na zpáteční cestu. V Horní Bříze jsme ještě chvíli poseděli v Hokejce a já s Jarkou jsme vyrazili na cestu do Prahy. V Praze-Řepích nás přivítali policajti a zhubli jsme o 200 korun za vjezd do zákazu. To abychom věděli, že už jsme doma. Nám to ale nezkazilo dobrý pocit z povedené vodácké akce. 

© - ivna -