Úvod   >   Vodáctví   >   Rok 2001 až 2010   >   Berounka 2004

Berounka 2004

           

Kompletní fotogalerie

 

 

Na Berounce ( 3. - 7. července 2004)

Po delší absenci mladé vodácké party na společné vodě, zaviněné různými příčinami ( ženitba, vdavky, narození dítěte, podnikatelské povinnosti apod.), se konečně podařila domluvit si alespoň několika lidem vodáckou akci. Předcházela tomu tisková konference v Plzeňské restauraci na Smíchově, kde se potvrdil konečný termín a  výběr řeky s  ohledem na aktuální stav vody. Po  zhodnocení všech přání, připomínek a požadavků se rozhodlo i s přispěním obavy z návalu vodáků na některých řekách bohatších na průtok a čekání ve frontách u jezů, že pojedeme Berounku. Odjezdu předcházelo soustředění bagáže a lodí v Černošicích, odkud v sobotu 17. července po naložení materiálu na auto se vyrazilo do Chrástu u Plzně, místa startu celé akce. Část účastníků jela vlakem, část, do které jsem patřil i já, autem. Na tábořišti jsme vyložili lodě, postavili stany a po koupání počkali na ostatní v místní hospodě. V neděli po snídani jsme zabalili stany, naložili bagáž do lodí a vyrazili na řeku. Cílem je Liblín, vzdálený 24 km dle říční kilometráže. Cestou jsme absolvovali několik jezů, stupňů, občerstvení a koupání, potkali jsme i Trabanta na vodě, až jsme v podvečer dorazili do Liblína. Večer se nesl v tradiční atmosféře s nezbytným doplněním kalorií a s posezením u piva. V pondělí ráno jsme po snídani vyrazili na další úsek do Skryjí. Cestou absolvujeme několik jezů a stupňů, kocháme se krásným pohledem na hrad Krašov, koupeme se, protože sluníčko neúprosně pálí, spácháme i občerstvení až nakonec dorazíme na tábořiště ve Skryjích. Následují obligátní činnosti, ukončené posezením u piva a spánkem. Další den pokračujeme do Roztok, já už bez háčka, který musel odjet na chalupu za rodinou. Obědváme v kempu Višňová a končíme v kempu v Roztokách pod slalomovou tratí. Zde potkávám i kamaráda Jirku z Horní Břízy, zvaného doktor, jak skáče s Vydrou 1,5 m vysoký jez pár set metrů nad tábořištěm. Další den se k nám připojuje Eda Konrád s Mácou a následuje míchání osádek v lodích. Koráda vystřídal Eda, a já pokračuji dál s Mácou na háčku. Ve Zbečně se stavujeme na oběd a po zvážení stavu kempů po povodních ( některé zůstali zpustlé a zarostlé) jsme se utábořili ve Žloukovicích. Na večeři jsme si došli do místní hospody, kde jsme si dopřáli chutná jídla z restaurační nabídky.Ve čtvrtek jsme se rozhodli vodu ukončit v Berouně, takže jsme s vyplutím moc nespěchali. V  Nižboru jsme se zastavili na jídlo v restauraci naproti mostu, na kterém právě prováděli rekonstrukci, a dopřáli jsme si dostatek kalorií před dlouhým olejem do Berouna. Na jezu v Hýskově jsme se ještě vykoupali a pokračovali jsme do Berouna, kam za námi přijel Korádo. Naložili jsme lodě na auto a šli jsme na nádraží, odkud jsme jeli vlakem do Černošic ke Konrádům na chalupu, kde jsme celou akci ukončili. Po krátkém posezení jsme se rozloučili a jeli do Prahy.

            Musím s potěšením konstatovat, že po dlouhé absenci naší mladé vodácké party na společné vodě se konečně alespoň část party dokázala sejít a absolvovat několik krásných slunečních dnů při společném sjíždění Berounky.

© - ivna -