Úvod   >   Vodáctví   >   Od roku 2011   >   Albánie 2015

Albánie 2015

Albánie 2015

       

         

 

Prvního května ráno jsme se tradičně sešli v Horní Bříze u benzinové pumpy. K dopravě jsme tentokrát měli k dispozici malý autobus Iveco. Po naložení lodí a výbavy jsme vyjeli přes Plzeň a namířili si to do Chorvatska. Kolem půlnoci jsme konečně byli u řeky Mrežnica nedaleko Tržiče Tounjski v Robinzon kempu. Byl sice ještě mimo provoz, ale nám to nevadilo. Postavili jsme stany a spokojeně se uložili ke spánku. Ráno jsme posnídali, nafoukli lodě a vyrazili na řeku. Splouvání nám zpestřily krásné vysoké stupně, na kterých se několik posádek převrhlo. V cíli jsme se převlékli do suchého oblečení a vrátili do kempu. V pondělí se objevil i správce kempu, kterému jsme poctivě uhradili náš pobyt. Po snídani jsme stany zbourali, naložili vybavení do přívěsu a odjeli směrem do Albánie s přenocováním v Belje u Boky Kotorské. Ve večerních hodinách jsme přijeli do Çorovode, kterým protéká řeka Osum, cíl našeho dalšího splouvání. Na náměstí jsme se místních obyvatel zeptali na možnost kempování. Poradili nám: za městem asi pět kilometrů najdeme kemp nad řekou. Jelikož jsme netrefili na správnou cestu, vrátili jsme se na náměstí. Jeden z lidí, kteří nám zmíněný kemp poradili, nasedl do auta a ochotně nás k němu doprovodil. Bylo po půlnoci, když jsme do kempíku dorazili a postavili stany, správce byl ještě vzhůru a měl chlazené pivo. Následující den jsme se vydali proti proudu řeky, chtěli jsme najít vhodné místo k nástupu do lodí. Přejeli jsme most u Lapanji a jeli ještě o kus dál. Najednou se cesta zatočila do ostré stoupavé zatáčky, kterou náš autobus poněkud nezvládal. Byla tam ale cesta dolů k řece, kam autobus nemohl. Větší část výpravy se tedy rozhodla vzít lodě na záda a sejít k řece pěšky. Představa, že v tom vedru  pošlapu několik kilometrů s lodí na zádech, mě odradila od hledání přístupu k řece a společně s Jarkou, Luckou a Miluš jsme se vrátili k mostu. Tam jsme počkali na zbytek výpravy a dál jsme pluli společně až do Çorovode. Kaňon řeky byl nádherný, na jednom místě do něj padal vodopád, pod kterým jsme se, v ledové vodě, sprchovali. Sem tam proběhl nějaký cvakoš, ale dojeli jsme v pořádku. V místní zahradní restauraci nás šokovala obsluha, která kolem nás lítala v poklusu. Příští den jsme se přesunuli k řece Langarices, do osady Benje. Řeka byla kvůli stavbě přehrady skoro bez vody, zato koupání v termálním bazénu s tureckým mostem v pozadí přineslo příjemné osvěžení. Druhý den jsme se vydali na řeku Vjose. Start jsme zvolili za vesničkou Çarshovë od mostu dobře viditelného ze silnice, ke kterému vede polní cesta. Cílem byl Petran před soutokem s Langarices. Řeka měla pár ostrých míst s velkými peřejemi. Následovala koupel v termálu a posezení v občerstvení, které zde místní Albánec provozoval. I kytary se vyndaly. Kolem jedné hodiny byl hostinský vypitý ze všeho a pravil, že na takovouhle partu by potřeboval fabriku na pivo. Příští den jsme absolvovali přesun do Řecka. Zabydleli jsme se v kempu u taverny Anoikto u řeky Voidomatis. Další den jsme vyjeli přes městečko Aristi do údolí k mostu Papigo neboli Aristi. Nafoukli jsme lodě a vypluli. Řeka byla klidná, místy peřejnatá, ale nic náročného nás nepřekvapilo. V závěru před tavernou nás přivítal turecký most Gefira a za ním dva zhruba metr a půl vysoké stupně, které odvážnější z nás sjeli v lodích. Po zastváce u „naší“ taverny jsme pokračovali kus dál, řeka zde připomínala Lužnici a čekala nás dvě obtížná přenášení. Další den jsme pojali jako odpočinkový a udělali si piknik v přilehlém platanovém háji s vycházkou po okolí. Následující den jsme vyrazili k řece Sarandoporos, byl to jediný den, kdy nám nepřálo počasí, takže na řeku vyrazili jen dvě posádky, my ostatní jsme podlehli směrovce na hospodu v obci Kefalochori. Personál i hosté neuměli než řecky, leč paní hostinská někam zavolala a za chvíli přišel chlapík, který se nás plynulou češtinou zeptal, kde se tam bereme. Jmenoval se Ilja, patřil do řecké diaspory, která u nás po řecké občanské válce žila. Po návratu na naše tábořiště následoval bouřlivý rozlučkový večírek, na facebooku restaurace z něj mají videozáznam, něco takového asi doposud nezažili.

Tím jsme vyčerpali náš vodácký plán a další den jsme popojeli do kempu Valtos v Parze s trochu dramatickou odbočkou do Vradera. Zde jsme zbývající čas trávili koupáním, procházkou městem, výletem lodí kolem pobřeží a nákupy v místních krámech a v tržnici. Ve čtvrtek večer (14. května) jsme se přesunuli do Igoumenitsy, kde jsme se nalodili a pluli do Benátek, odkud jsme pokračovali autobusem domů.

            Jsem přesvědčen, že Albánií jsme byli všichni nadšení a srdečnost místních obyvatel nás neskutečně nadchla.

 

- ivna -

  Fotogalerie

   Videoklipy:                                                                                                                                                                                                                                                                                           

        Mrežnica

        Osum